Historie plemene
Skvrnité koně znal Již Starý svět. Dokazují to kresby pravěkých malířů, kteří zhruba 18 tisíc let před narozením Krista zobrazili skvrnité koně na stěnách francouzských jeskyní Lascaux a Perche Merle. Podle dochovaných záznamů sedlali skvrnité koně také asijští jezdci, kteří sto let před naším letopočtem dobývali území současného Rakouska a skvrnití koně táhli také válečný vůz perského krále, který se kolem roku 480 před naším letopočtem snažil o podrobení Řecka.Od roku 1600 se skvrnití koně stali velkou módou v Evropě a o pětaosmdesát roků později byli importováni do Anglie, kde založili stávající chov.
Významnou roli v historii plemene hraje také Rakousko, protože spolu se Španělskem náleželo mezi državy německého císaře Karla V. Tak se skvrnití koně dostali do Kladrub a později také do Lipice. Z tohoto období pochází obraz Johanna Georga Hamiltona, zachycující lipicány se zřetelnou "dekou". Těžcí koně, kteří nebyli odesláni do Lipice, byli v Kladrubech nad Labem kříženi s dalšími chladnokrevníky, což mimo jiné ovlivnilo vyšlechtění norika pincgavského typu. V Dánsku byl chován skvrnitě zbarvený knabstrupský kůň, avšak tito koně měli jen málo nebo neměli vůbec nic společného se skutečnými appaloosami.
Appaloosa je kůň, jehož původ sahá výhradně ke koním vyšlechtěným indiánským kmenem Nez Percé (neboli Propíchnuté nosy).Nyní se podívejme na vývoj tohoto plemene v Novém světě. Ten začal kolem roku 1500, kdy se první Španělé usadili na území Mexika a začali zde chovat ovce a koně. Přestože indiáni s těmito kolonisty spolupracovali, nesměli na jejich koních jezdit. Postupem času se jim však podařilo koně ukrást a naučili se s nimi zacházet.
Roku 1621 připlula z Terstu do Vera Cruz loď s nákladem, který prokazatelně obsahoval také skvrnitě zbarvené koně. Nicméně již řadu roků před tím byli koně zaregistrováni na severu a odhaduje se, že zhruba kolem roku 1700 se skvrnití koně prostřednictvím Navajů dostali do vlastnictví kmene Nez Percé. Jeho příslušníci se v té době usadili na hranicích států Oregon, Idaho a Washington, kde se živili rybolovem. V průběhu léta opouštěli údolí a přesunovali se do hor, kde obchodovali se šošony. Při jednom z těchto výměnných obchodů poprvé na vlastní oči spatřili zvíře velké jako jelen, které se živilo trávou a bylo využíváno k nošení nákladů.
Samozřejmě, že zvíře prostřednictvím výměnného obchodu získali a brzy nezůstalo pouze při jednom. Jakmile měli Nez Percéové několik koní, přestali si je opatřovat výměnou, ale začali je krást. Do patnácti až dvaceti roků všichni příslušníci kmene vlastnili koně a věděli také, jak s nimi zacházet. Neuplynulo ani sto roků a s kmenem se stala převratná změna - z rybářů a zemědělců se stali kočovní lovci. Tento kmen byl také jediný, který koně choval. To znamenalo nejenom kvantitativní zvyšování jejich počtu, ale také zvyšování kvality chovu. Díky tomu byli těžší koně, kteří nebyli do chovu zařazeni, využíváni jako soumaři. Silné, rychlé a výkonné klisny a hřebci byli zařazeni do chovného programu, zaměřeného na produkci špičkových koní, které bylo mocné využívat pro lov bizonů a pro válečné účely.
Nejpozoruhodnější skutečností zůstává, že indiány kmene Nez Percé nikdo koně chovat neučil. Přesto již roku 1806 Lewis ve svém článku popsal, jak byl ohromen elegancí, kvalitou a vytrvalostí koní Nez Percéů. Napsal také, že méně kvalitní koně byli kastrováni a do chovu byla pečlivě vybírána pouze nejlepší zvířata. I když se Nez Percéové přímo nezasloužili o vznik skvrnitých koní, nelze jim upřít zásluhu na tom, že právě appaloosy svými vlastnostmi vynikají nad ostatní plemena.
Označení appaloosa získali tito koně až později, zhruba kolem roku 1870. V této době se pěstitelé pšenice usadili u řeky Palouse, kde v té době také žili Nez Percéové, kteří vlastnili velké stádo skvrnitých koní. Farmáři nejprve začali těmto koním říkat "Palouse" a poté "Palousey horses", z čehož později vzniklo označení "A Palousey". V průběhu času došlo ke zkrácení tohoto výrazu na "Apalousey" a nakonec vznikl dodnes používaný výraz "Appaloosa".
Nejkrutější kapitola v historii appaloos začala 15. května 1877, kdy generál Howar obdržel rozkaz dopravit v průběhu třiceti dnů náčelníka Josepha s jeho lidem a veškerým majetkem do rezervace Lapwai.Indiáni slíbili, že se do rezervace přesunou a protože je tlačil čas, museli překročit Hadí řeku. Řeka byla zhruba 400 metrů široká a v danou chvíli se jejím korytem hnala voda z tajících ledových ker. Nez Percéové se dostali na druhý břeh tak, že se nechali vléci svými koňmi, kteří řeku přeplavali zapřaženi do vorů z bizoních kůží. Proud však byl natolik silný, že řadu koní strhl s sebou. Všichni lidé překonání řeky přežili, ale 900 appaloos se utopilo.
Nez Percéové se dál přesouvali k rezervaci Lapwai. Během cesty však došlo mezi indiány a přistěhovalci k několika drobným potyčkám, které vyvrcholily tím, že tři mladí válečníci zabili u Lososí řeky čtyři osadníky. Tento konflikt vyvolal válku, vlivem které se mírumilovný indiánský přesun změnil ve válečné tažení. Sedmnáctého července byli brzy zrána napadeni kapitánem Perrym, ale jeho 112 vojáků proti pětašedesáti bojovníkům Nez Percé nemělo šanci. To byl začátek štvanice na indiány, která trvala přes tři měsíce a jezdci během nich překonali trasu dlouhou 1 300 mil. Další neočekávaný útok přišel ze strany generála Howarda u Clearwateru, ale indiánům se podařilo útok zastavit a pokračovali v útěku přes Lolo Pas s cílem opustit území Spojených států a v Kanadě se připojit k Sedícímu Býkovi.
Protože však armáda disponovala telegrafním spojením, podařilo se jí trasu postupujících indiánů vysledovat. Tak se stalo, že za východu slunce 29. září 1877 došlo k druhému útoku na indiány, při němž 600 vojáků americké kavalerie bojovalo v boji muže proti muži proti 120 bojovníkům Nez Percéů. Těm se sice podařilo útok odrazit, ale když se po šestidenním obléhání generál Howard spojil se svým vojskem, pátého října 1877 byli donuceni ke kapitulaci. Zatímco Nez Percéové byli dopraveni do rezervace, všechny jejich zbylé appaloosy byly zabaveny a prodány ve Fort Keogh.
Přesto existovali lidé, kterým osud appaloos nedal spát. Patřili k nim i Claude Thompson a dr. Francis Haines, kteří o tomto plemeni shromáždili veškeré dostupné informace a na jejich základě vytvořili plemenný standart, který téměř beze změny platí až do dnešní doby a třicátého prosince roku 1938 založili Appaloosa Horse Club U.S.A. ve státě Oregon. Již během prvních let měl klub 55 členů a 113 registrovaných koní.
V současnosti má Appaloosa Horse Club ve svém registru zapsáno více jak 600 tisíc appaloos a o další rozšiřování a podporu plemene se stará řada dalších klubů registrovaných pod jeho hlavičkou.
Charakteristika plemene
Ačkoli jsou Appaloosy většinou snadno rozeznatelné už na první pohled díky skvrnám a flíčkům, jsou pro jejich identifikaci podstatné jiné tři důležité znaky:
- Viditelné bělmo oka je u Appaloos na rozdíl od ostatních plemen zřetelné a jasně patrné, připomínající lidské oko.
- Pruhovaná kopyta jsou jen doplňkovým znakem, protože vertikální pruhování se vyskytuje i u jiných plemen s bílými odznaky na nohou.
- Skvrnitá kůže je základní charakteristikou plemene. Růžová kůže (nepigmentovaná) tvoří s tmavými plochami (pignemtovanými) flíčky zejména na nose, kolem očí a na genitáliích. Podobné zbarvení se vyskytuje i u jiných plemen, ale kůži schází kontrast mezi světlými a tmavými plochami, jenž je pro Appaloosy typický
Aby mohl kůň dostat regulérní registraci, musí mít rozeznatelný vzor srsti, nebo pigentovanou kůži a jeden další typický znak. Koně, kteří mají regulérní registraci, obdrží registrační číslo bez písmen před číslem. I u Appaloos může dojít k tomu, že narozené hříbě postrádá jak typické zbarvení, tak pigmentovanou kůži a další charakteristické znaky plemene. Takové zvíře je označeno v registru "necharakterističtí" (N/C) a před jeho registrační číslo je umístěno písmeno "N". Přesto ApHC takovýmto koním umožňuje start na ApHC uznávaných závodech a to na základě programu ověřeného rodičovství, známém jako CPO (Certified Pedigree Option). Koně zapojeni do tohoto programu mají před registračním číslem dodatek "CN". Klisna bez typických znaků (N/C) musí být připuštěna jedině Appaloosa hřebcem se všemi specifickými znaky. Hříbě narozené od roku 2002 bez typických znaků (N/C) ze spojení Appaloosa a jiné povolené plemeno (Quarter Horse, A1/1, Ar1/1) zůstává v chovu, ale nesmí být zařazeno do programu CPO.
Základní barvy srsti
ApHC rozeznává následujících 13 barev, které v kombinaci se skvrnami, prokvetlou srstí a flíčky tvoří tisíce nenapodobitelných kombinací:
Bay (vavřín) - barva těla se mění mezi žlutohnědou přes červenohnědou až ke světlé zlatohnědé. Hříva a ocas musí být vždy černé.
Dark Bay or Brown (tmavý vavřín nebo hnědá) - na tmavohnědém koni je všechna srst hnědá s plochami světlejších tónů, které se mohou nacházet na hlavě, na plecích, na bocích, na spodku břicha, na vnitřních horních partiích nohou nebo horních stehnech. Hříva, ocas a nohy musí být černé.
Black (černá) - barva těla je černá, bez světlých skvrn. Tlama, boky a nohy musí být černé, stejně jako hříva a ocas.
White (bílá) - barva těla je sněhobílá s růžovou nebo světle zbarvenou kůží. Někteří koně Appaloosa mejí bílou barvu těla s mnoha tmavými puntíky na mnoha partiích nebo na celém těle. Pod tmavým puntíkem se nachází tmavá kůže. Tato barva se někdy označuje jako "leopard". Je podobná zbarvení dalmatina, ale pro potřebu registrace se označuje jako "bílá s puntíky". Hříva a ocas musí být bílé.
Chestnut (kaštanová) - barva těla se mění od zlaté přes odstín mědi až k tmavé barvě jater. Kaštan vykazuje malé plošky černé srsti; tyto "špinavé skvrny" nejsou žádné puntíky a proto nejsou žádnými znaky koně Appaloosa. Světlejší odstín kaštanové smí mít lehčí příměs bílých chlupů v srsti, ale ne v dostatečném počtu, aby to bylo možno označit za prokvetení. Zřídka vidíme kaštanového koně s tak světlou barvou, abychom jej mohli zaměnit s Palomino. Barva hřívy a ocasu se může měnit ve stejných barvách jako tělo až ke světlé a přitom se mohou vyskytovat nějaké černé vlasy. Avšak hříva a ocas nejsou nikdy černé.
Sorrel (ryzák) - je zbarvení velmi podobné barvě chestnut s tím rozdílem, že sorrel má barvu těla všude jednotnou (bez světlejších, či tmavších ploch). Hříva a ocas jsou vždy v barvě srsti.
Dun - barva těla je žlutavá, nebo zlatá a smí směřovat k barvě matné mědi. Tento kůň má vždy na hřbetě úhoří pruh (pokud se nevyskytují bílé znaky) a smí mít zebrové pruhy na nohou a příčné pruhy na zátylku. Hlava a ocas smějí být hnědé, červené nebo žluté nebo směsí těchto barev.
Palomino (žluťák) - bývá popisována jako barva 22 karátového zlata. Jeho barva srsti je běžně zlatožlutá, hříva a ocas jsou vždy světlejší, než barva těla, ale zřídka zcela bílé. Skvrny, vyskytující se na zádi koně nejsou znakem koně Appaloosa.
Gray (šedý) - šedá barva srsti je směsí bílých a černých chlupů, které rostou na černé kůži. Hříva a ocas musí být vždy šedé (směs bílých a černých žíní), nebo černé. Většina šedých koní se rodí jako velmi tmaví nebo černí a mají málo bílých chlupů v srsti. První rozšíření bílých chlupů je možno vidět kolem uší a očí. Později se začne ukazovat více bílých chlupů roztroušených na hřbetě a na zádi. Barva srsti v každém následujícím roce zesvětlá, protože bílé chlupy postupně nahradí chlupy černé. Někdo může občas nesprávně považovat staršího šedáho koně za bílého, jestliže si pečlivě neověří zbývající černé chlupy nebo černou kůži.
Grulla (vyslovované gruh-jah) - tato barva se zčásti označuje jako kouřová, jako holubí nebo myší a nevzniká ze směsi tmavých a bílých chlupů, ale každý chlup je myší barvy. Hříva, ocas a spodek nohou jsou obvykle černé. Koně grulla smějí mít úhoří pruh na hřbetě, příčné pruhy přes kohoutek a zebrování na nohou.
Red Roan (červeně prokvetlá) - prokvetlost vzniká směsí základní barvy s bílými chlupy po celé srsti. Není tam opravdu žádný strakatý chlup. U zbarvení red roan je srst směsí červených a bílých chlupů. Hříva a ocas mají být stejné, jako základní barva zvířete a mohou být smíchány s bílými žíněmi. Proto se mají hříva a ocas koně red roan jevit jako červené.
Blue Roan (černě prokvetlá) - tato barva srsti vzniká z poměrně stejné směsi černých a bílých chlupů. Tmavší oblasti obsahují větší množství černých chlupů a nacházejí se na hlavě a na spodku nohou. Hlava a ocas mají být od čeré do šedé, která vychází ze směsi černých a bílých žíní. Kůň se zbarvením roan může časem vybělovat.
Poloha vzoru srsti:
Aby bylo možno přezkoumat různé vzory srsti, je žádoucí popsat správně, jasně a s dostatečnou přesností speciální anatomické oblasti koně. Kresba (viz. obrázek) má pomoci majiteli při přesném popisu míst, kde se vyskytují znaky na jeho koni.
Pět rozlišení vzoru užívaných u ApHC:
- Blanket over... (deka přes)
- Hips (boky)
- Loin and Hips (bedra a boky)
- Back and Hips (hřbet a boky)
- Body and Hips (trup a boky)
- Leopard - znamení pokrývají celé tělo. Tmavé puntíky na bílém podkladě.
- Snowflake (sněhové vločky) - znamení pokrývají celé tělo. Bílé puntíky na tmavém podkladě.
- Roan (prokvetlost) - celé tělo prokvetlé (viz. zbarvení roan).
- Frost (mráz) - prokvetlá jenom záď.
- Star = Hvězda
- Stripe = Nosní pruh
- Snip = Slinka
- Blaze = Lysina
- Blad face = Lucerna
- Heel = Bílá patka
- Coronet = Korunka
- Pastern = Spěnka
- Half-pastern = Poloviční spěnka
- Ankle = Spěnkový kloub
- Stocking = Podkolenka
- Half Stocking = Ponožka
zdroj: Appaloosa Horse Club ČR www.appaloosa.cz
